VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S AUTISMEM V HLAVNÍM VZDĚLÁVACÍM PROUDU
Britská psycholožka Patricia Howlin zdůrazňuje, že pro děti s poruchou autistického spektra závisí jejich šance prožít plný a nezávislý život na tom, jaké se jim podaří získat formální vzdělání. Toto vzdělání může být vstupní branou k dalšímu vzdělávání a k získání dobrého zaměstnání. V České republice je žákům s poruchou autistického spektra (PAS) garantováno vzdělávání v plném rozsahu od předškolního až po vysokoškolské vzdělávání s ohledem na jejich aktuální možnosti a závažnost symptomatiky jejich handicapu.
Žáci mohou být vzděláváni několika způsoby :
- individuální integrací do všech stupňů běžných tříd
- zařazením do specializovaných tříd pro žáky s PAS (skupinovou integrací)
- individuální integrací do školy zřízené pro žáky s jiným zdravotním postižením
- jiným způsobem plnění povinné školní docházky – individuální vzdělávání
- kombinací integrace a individuální práce s pedagogem mimo prostor třídy
Důležitou součástí efektivního vzdělávání žáků s PAS na školách běžného typu je možnost zřízení funkce asistenta pedagoga, která je upravena aktuálními legislativními normami. Asistent pedagoga se spolupodílí na výchovné práci zaměřené na rozvoj a zkvalitnění společenského chování, pomáhá žákovi při komunikaci se spolužáky a pedagogy a při přizpůsobování se školnímu prostředí. Pozoruje a vyhodnocuje žákovo chování. Přizpůsobuje a upravuje žákovi učební látku a konkrétní úkoly. Úzce spolupracuje se zákonnými zástupci a pedagogy ZŠ. Jeho přítomnost může významně zvýšit efektivitu vzdělávání žáka. Tony Attwood, přední odborník na problematiku Aspergerova syndromu, upozorňuje, že nejdůležitější podmínkou úspěšného vzdělávání žáků s PAS je osobnost a schopnosti pedagoga a jeho ochota spolupracovat s dalšími odborníky.
STRUKTUROVANÉ UČENÍ
Strukturované učení je strategie, která byla vyvinuta speciálně pro výchovu a vzdělávání lidí s poruchou autistického spektra. Vychází z principů TEACCH programu, který ji úspěšně využívá pro výchovu a vzdělávání dětí s autismem a příbuznými komunikačními vadami. Tato metodika zohledňuje širokou a různorodou škálu poruch autistického spektra, osobnostní a charakterové zvláštnosti každého jedince a v neposlední řadě jeho mentální úroveň (Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s.25). „Intervence prováděná metodou strukturovaného učení staví na odstranění deficitů vycházejících z diagnózy PAS a současně rozvíjí silné stránky lidí s PAS. Odstranění či snížení deficitu, který se projevuje nižší schopností rozumět pokynům a zvládat chování bez podpory a přítomnosti dospělé osoby, vyžaduje individuální přístup, strukturalizaci prostoru a činností, vizuální podporu a motivační stimuly. Přiměřený přístup k jedinci s PAS a jeho odpovídající rozvoj zajistí pouze intervence využívající tyto principy.“(Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s.29)
1. INDIVIDUALIZACE:
Individualizace je jedním z principů metody Strukturovaného učení. Zohledňuje individuální potřeby každého žáka, které vyplývají z různé kombinace symptomů a variability projevů konkrétní poruchy autistického spektra, z osobnosti žáka, jeho mentální úrovně, úrovně a způsobu komunikace apod. Princip individualizace neznamená, že se s žákem pracuje individuální formou výuky, ale:
- individualizovaný přístup ke každému žákovi (IVP) – individuálně přizpůsobený obsah vzdělávání, formy vzdělávání, výuka v blocích x vyučovací hodina, forma integrace, potřeba asistenta pedagoga
- individuálně zvolené prostředí – míra struktury prostředí, počet tříd využívaných žákem, vizualizace pracovního místa
- individuálně zvolené pomůcky – míra strukturalizace a vizualizace učebních pomůcek, denních programů, sociálních scénářů, způsob zadávání úkolů, způsob komunikace apod.
- individuální způsob hodnocení – slovní hodnocení, upravené známkování, různé motivační symboly
Faktickým vyjádřením individuálního vzdělávacího přístupu k žákovi s PAS je individuální vzdělávací plán (IVP):
- sestaven na pololetí či celý školní rok
- stanovení priorit (ve spolupráci se školským poradenským zařízením)
- vymezení pedagogického týmu, kompetencí asistenta pedagoga
- motivační systém – specifické zájmy, žetonové hospodářství
- posilování vhodného chování
- specifická úprava prostředí, úprava učebních pomůcek, forma denního programu, formy výuky v jednotlivých předmětech, doba soustředění, relaxace
- specifická opatření –např. dřívější vstup do budovy, dřívější oběd (klid v jídelně),…
- způsob hodnocení
- spolupráce se zákonnými zástupci
(Čadilová a Žampachová, 2008)
Individuální vzdělávací plán jasně určuje konkrétní kroky směřující ke stanoveným prioritám a cílům rozvoje, při akceptaci osobnostních rysů, zájmů a respektující reálnou prognózu. Z hlediska individuálního přístupu je tedy zapotřebí zjistit vývojovou úroveň dítěte v jednotlivých oblastech rozvoje a program vytvořit přísně podle jeho individuálních potřeb. Individualizace s sebou nese nejen individuální volbu metod a postupů, ale také individuálně volené úlohy, individuálně upravené prostředí a individuální formy vizualizačních pobídek, komunikace a motivace (Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s.30).
2. VIZUALIZACE
„Vizuální vnímání a myšlení patří k silným stránkám u většiny lidí s PAS. Jednotlivé formy vizuální podpory usnadňují lidem s PAS zvládat snadněji a samostatněji strukturu času, ale i strukturu prostoru a jednotlivých činností. Dobře nastavená vizuální podpora kompenzuje handicap pozornostních a paměťových funkcí. Vizualizace rovněž rozvíjí komunikační dovednosti.“ (Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s.51)
„Formy vizuální podpory jsou závislé na schopnosti abstraktního myšlení konkrétního dítěte s PAS (od vizuální podpory předmětové, přes fotografie, obrázky až k formě psané).
Výhody vizuální podpory u lidí s PAS lze shrnout do následujících bodů:
- Pomáhá založit a udržovat informace.
- Podává informace ve formě, kterou lidé s autismem dokážou snadněji a rychleji interpretovat.
- Objasňuje verbální informace.
- Zvyšuje schopnost rozumět nastalé změně a přijmout ji.
- Usnadňuje nezávislost a samostatnost, dává šanci lépe uspět, zvyšuje sebevědomí.“
(Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s.51)
3. Strukturalizace
Toto slovo označuje členění, jakousi přehlednost konkrétního sdělení či situace. Struktura prostředí znamená pro lidi s PAS vnesení pevného řádu do chaosu a zmatku, kterým v běžných, nepřizpůsobených podmínkách trpí. Pomocí struktury lze vytvořit předvídatelné spojení mezi místy, činnostmi a chováním. Míra struktury přímo závisí na individuálních potřebách každého dítěte s PAS. Jednoznačné uspořádání prostředí, času a jednotlivých činností umožní dětem s PAS lépe se orientovat v čase a prostoru a pružněji reagovat na změny. Strukturovaná činnost musí dítěti adekvátně, podle jeho vývojové úrovně odpovědět na otázky kdy, kde, co, jak, jak dlouho, proč?
Vizualizace a strukturalizace prostředí
Poskytuje žákovi s PAS odpověď „Kde a co budu dělat?“ Jde o vizualizaci funkce prostoru (v tělocvičně se cvičí, v jídelně se obědvá, specializované učebny, dílny) nebo vizualizaci organizace pracovního místa (označení místa pro umístění připravených učebnic a pomůcek; barevně označené a popsané desky pro sešity a pomůcky každého předmětu zvlášť) .
Vizualizace a strukturalizace času
Poskytuje žákovi s PAS odpověď „Kdy a jak dlouho činnost budu dělat?“ Existují různé formy:
Dlouhodobé: kalendář nebo diář pro vyznačení zpravidla významných událostí (exkurze, výlet, besídka, lékař, škola v přírodě, prázdniny, apod.)
Denní: denní program (režim), rozvrh činností (např. školní rozvrh s přestávkami), může být podpořeno konkrétními časovými údaji
Vymezení času podle časomíry (hodinky, hodiny, minutka, stopky)
Vymezení času dokončením úkolu (naznačíme délku čteného textu, počet příkladů, apod.).
Vizualizace a strukturalizace činností
Úkol můžeme strukturovat systémem v deskách, v šanonech, v sešitě, s pracovními listy apod.
Pracovní schéma (např. schéma činnosti během vyuč.hodiny – pracovní sešit str. 12, cv.6, 7.; pracovní list č.8; nebo schéma činností o přestávce: bodový seznam úkolů (ukliďit si učebnici, sešity a pomůcky do matematiky, napít se, dojít si na záchod a umýt si ruce, vyzvednout si cvičební úbor, přesunout se do šatny, převléci si cvičební úbor a ubuv, vysvlečené oblečení poskládat vedle aktovky, při zvonění vcházet do tělocvičny)
Procesuální schéma (pracovní postup určité činnosti, např. v pracovních činnostech nebo třeba při oblékání, vaření atd.)
4. MOTIVACE
Motivace významnou měrou působí na chování žáků ve škole. Pokud pedagogové najdou způsob, jak ovlivňovat chování dítěte pozitivním směrem, pak dokáží často předcházet problémům v chování. Posilují tak sociálně i komunikačně přiměřené chování, které je nezbytné pro úspěšnost žáků nejen ve školním prostředí. Každý pedagog by měl mít vytvořený funkční motivační systém (Attwood, 2005).
Odměna, která následuje po určitém chování, zvyšuje pravděpodobnost možného výskytu tohoto chování i v budoucnu.
Existuje několik různých forem odměňování, pro naše potřeby postačí tyto tři:
- materiální odměna - jídlo, pití, drobné předměty, které mají pro dítě význam odměny
- činnostní odměna (odměna aktivitami) – vykonávání oblíbené činnosti (jízda na kole, hra na počítači, návštěva kina apod.)
- sociální odměna – jedná se o nejvyšší formu odměny, která u dětí funguje obecně (pochvala paní učitelky, pozornost rodiče); u dětí s autismem sociální odměna příliš nefunguje, řada z nich ji vůbec nechápe, a i když ji u dítěte s autismem uplatňujeme, je dobré ji zpočátku používat s nižší formou odměny
(Čadilová, Žampachová 2008)
Způsob odměňování
U dětí s AS a vysoce funkčním autismem (VFA) se často používá tzv. žetonový systém odměňování (Token ekonomy), při kterém dítě sbírá žetony, které mu zároveň ukazují počet úkolů, které je potřeba splnit k získání odměny. Odměna může následovat během dne po splnění několika úkolů či aktivit, případně až po několika dnech či týdnech. Vždy je potřeba zohlednit pozornost dítěte, flexibilitu myšlení, sociální dovednosti a v neposlední řadě jeho mentální úroveň (Čadilová, Žampachová 2008; www.polyxo.com).
Cílem žetonového systému odměňování je:
- oddalování odměny – schopnost vyčkat na oblíbenou věc či aktivitu
- uvědomování si času – odpověď na otázku, jak dlouho se bude čekat na odměnu
- zvyšování počtu úkolů – postupným přidáváním počtu úkolů se snižuje intenzita odměňování a zvyšuje se doba soustředění dítěte na práci
- rozšiřování okruhu oblíbených odměn – pokud dítě vydrží pracovat déle na větším počtu úkolů, začíná přibývat více zájmů a aktivit, které mohou být pro dítě atraktivní
- posilování samostatnosti a důvěry – dítě se stává více samostatné a častěji zažívá pocity úspěchu
(Čadilová, Žampachová 2008)
Žetonová tabulka
Jedná se o tabulku, na kterou dítě sbírá jednotlivé žetony, počet žetonů záleží na schopnostech dítěte. Žetony se postupně na tabulku skládají zleva doprava a shora dolů. Na konci je symbol odměny. Odměnu si může žák vybrat poté, co získá všechny žetony. Dítě nemusí sbírat pouze žetony, ale také samolepky oblíbených hrdinů, zvířata nebo hvězdičky. Vše si může lepit do deníčku, nebo může mít tabulku do které se mu budou postupně zakreslovat puntíky nebo body.
Motivační tabulka
Jedná se o tabulku, ze které si dítě vybírá odměnu. Vybraný symbol odměny si umístí na žetonovou tabulku. Může jít také pouze o písemný seznam veškeré motivace žáka.
U dětí s AS i s VFA hraje motivace obrovskou roli. Pokud je něco zajímá, jsou schopny se tomu věnovat někdy i dlouhé hodiny (dny, měsíce...), nezajímá-li je daná věc, připadá-li jim nesmysluplná, mnohdy ji odmítnou dělat úplně. Jejich oblíbené aktivity a záliby však mnohdy mohou být pro ostatní nepochopitelné. Musíme si uvědomit, že záliby se pro ně stávají zdrojem odpočinku a radosti, což bývá po všech každodenních sociálních nástrahách velmi důležité. Intenzivní zájem o nějakou oblast nebo činnost má pro tyto děti naprostou prioritu a dominuje i jeho konverzacím s druhými. Odměnou proto může být právě povídání si o oblíbeném tématu. U dětí se mohou objevit nejrůznější zájmy jakými jsou sbírání tradičních i netradičních předmětů (klíče, zelené propisky, toaletní štětky apod.), které následně vývojově posloupně vystřídá nějaké jiné téma. Nejoblíbenějšími oblastmi mohou být prehistorická zvířata, elektronika, věda, doprava, statistika, historie a data. Dítě pak může mít opravdu encyklopedické znalosti. Aktivně si jsou schopné vyhledat potřebné informace, kladou bezpočet otázek, aby se toho dozvěděly co nejvíce. Vždy se jedná o zájmy, které mají pouze pro své uspokojení, neřídí se tlakem vrstevníků (Attwood, 2005) .
Použitá literatura:
Čadilová, V.; Žampachová, Z. : Strukturované učení. Praha: Portál, 2008.
Čadilová, V.; Žampachová, Z. : Specifika výchovy, vzdělávání a celoživotní podpory lidí s Aspergerovým syndromem, Praha: IPPP, 2006.
Čadilová, V.; Žampachová, Z. : Specifika vzdělávání dětí, žáků a studentů s Aspergerovým syndromem, Praha: IPPP, 2007.
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. : Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro děti s poruchami autistického spektra (metodický materiál), Praha: IPPP, 2006.
ATTWOOD, T.: Aspergerův syndrom, Praha: Portál, 2005.
HOWLIN, P.: Autismus u dospívajících a dospělých, Praha: Portál, 2005.
